OCTOPODA

Rak říční (Astacus astacus, také Astacus fluviatilis, Potamobius astacus) je sladkovodní korýš z řádu desetinožců, jeden ze dvou původních druhů raků v Česku. Dorůstá délky až 25 cm. Žije v tekoucí vodě, je velmi citlivý na její znečištění a je proto indikátorem čistoty vodních toků. Dožívá se 15 až 20 let. Tělo raka se skládá ze srostlé hlavohrudi a článkovaného zadečku, který je zakončen ocasní ploutvičkou. Na hlavohrudi se nachází ústní otvor, smyslové orgány a článkované kráčivé končetiny (pereopody neboli pereiopody), kterých má rak 5 párů. Dlouhá tykadla (antény) slouží jako hmatový orgán a u báze je porůstají brvy (vlásky) obsahující čichové buňky. Krátká tykadla (antenuly) mají u báze uložen orgán rovnováhy (statocysta) neboli polohorovnovážný orgán, v němž jsou drobné částice sedimentu zvané statolity. Když se rak převrátí, statolity mění polohu, narážejí do obrvené výstelky a informace o poloze jsou přenášeny nervy do nadjícnové nervové uzliny suplující funkci mozku. Složené (fasetové) oči jsou neseny na pohyblivých stopkách. Pohybuje se díky svalům přichyceným na vnitřní straně krunýře. Dýchá pomocí žaber. Jeho cévní soustava je otevřená. Důležitým prvkem cévní soustavy je vakovité srdce. Srdce nasává tekutinu ze všech částí těla a vypuzuje ji krátkou cévou dopředu. Z cévy se tělní tekutina vylévá a dostává se ke všem buňkám. Na jiných místech se tekutina nasává do jiných cév a vrací se zpátky do srdce. Má žebříčkovitou nervovou soustavu. Jeho vývin je přímý. Vyskytuje se v celé Evropě mimo Španělsko, severní Anglii a Irsko. V ČR se v současnosti vyskytuje přibližně na osmi stech lokalitách. Jeho stavy značně klesly v důsledku znečištění vod chemickými látkami a také kvůli tzv. račímu moru, což je plísňové onemocnění. Na území České republiky se dříve nacházely tři druhy raků. Rak kamenáč, rak říční a rak bahenní. První dva jsou už zařazeni mezi kriticky ohrožené druhy. Raků bahenních je zatím nejvíce, a proto patří „pouze“ mezi ohrožené druhy. Koncem 19. století se v českých vodách objevil ještě rak pruhovaný a v 60. letech 20. století rak signální, který je přenašečem nebezpečného račího moru. Populace původních raků je, a to nejen na Vysočině, čím dál nižší. „Například v Radonínském rybníku, kde se raci v minulosti vyskytovali, nebyli v posledních dvou letech prokázáni. Důvodů může být mnoho, ten pravý není jednoduché určit. Na řekách a potocích, kde se v minulosti podle pamětníků a historických záznamů raci říční vyskytovali, buď zcela vymizeli, nebo se jejich početnost snížila na úroveň, kdy je obtížné je zjistit. Ke zmenšení populace došlo také přirozeným úhynem v posledních letech, kdy některé jimi obývané potoky částečně nebo zcela vyschly. Kromě vysychajících koryt potoků jsou na vině také predátoři. Pominemeli člověka, pak je to především norek americký, který se u nás v poslední době velmi rozmnožil a decimuje nejen raky, ale v podstatě všechny živočichy v blízkosti vod. Norek americký je jedním z mnoha predátorů raků, podílel se například na úbytku raků na horní části Chrudimky. Norci američtí se do naší přírody dostali v padesátých letech minulého století a jejich expanze gradovala v letech devadesátých. V současné době obsadili okolí většiny vodních toků a ploch a působí škody nejen na populaci raků, ale loví také například vodní ptáky, hady nebo žáby. Raci u nás dříve sice nebývali takovým unikátem, jako je tomu dnes, ale už v roce 1897. Z větších druhů jest u nás jen rak říční, jediný to zástupce četné skupiny korýšů desetinohých. Žijeť ve dvou odrůdách: jedna v děrách břehů řek hlubších se dnem bahnitým, rak říční (Actacus fluviatilis), druhá pod kameny na dně horských potoků, rak potoční (Astacus torrentium). Ač byl dříve rak ve všech vodách našich dosti hojným, stal se v posledních letech opravdovou vzácností, nejen nezřízeným chytání a ničením drobných ještě jedincův, nýbrž, a to hlavně, zuřením moru račího, kterýžto zasáhl až do horských potůčků a tisíce raků vyhubil. Račí mor, který, jak stojí psáno v publikaci z roku 1897 „tisíce raků vyhubil“, je pro domácí klepetáče velkým nebezpečím i nyní. Jde o nákazu, jež likviduje celé populace evropských raků, ovšem rakům americkým, kteří se do našich vod dostali v polovině minulého století, nevadí. V případě výskytu račího moru rak signální přežívá, rak říční ne. Navíc je rak signální agresivnější a konkurenčně schopnější, než rak říční, takže je schopný raka říčního vytlačit z jeho původních stanovišť, je další nebezpečí pro naše původní druhy klepetáčů. Naši raci nejsou vůči moru rezistentní a vymírají. Často jejich smrt nechtěně zaviníme i my, lidé. Stačí, když někdo najde raka signálního a z neznalosti jej odnese do jiné vodoteče. Ten se tam už o nakažení domácích klepetáčů postará snadno a rychle. Podle slov odborníků je dokonce možné přenést račí mor třeba na holínkách. A jak tedy lze rakům říčním v našich vodách pomoci? Především důsledně chránit místa, kde se vyskytují, a to jak z hlediska jejich stanovišť, tak z hlediska kvality vody. Důležitá, a v posledních suchých letech velmi aktuální věc, je nepřesazovat raky signální z vysychajících potoků do míst, kde se vyskytují raci říční. A případný transfer vždy konzultovat s odborníky.

Tento africký, třiadvacet centimetrů velký papoušek má tři zeměpisné formy: papoušek senegalský západní (Poicephalus senegalus senegalus). Tato forma má břicho čistě žluté a je nejmenší. Rozšíření: Senegal, Guinea až jižní Mali. papoušek senegalský východní (Poicephalus senegalus mesotypus). Tato forma je největší, břicho má oranžové. Samičky mají přes břicho široký zelený pás až k ocasu. Rozšíření: Nigérie, Kamerun, Čad. papoušek senegalský červenobřichý (Poicephalus senegalus versteri). Tato forma má břicho červené a velikost je střední. Výskyt: Ghana, Togo, západní Nigérie.

Jídelníček

Senegalské papoušky krmíme směsí pro středně velké papoušky s přídavkem arašídů, všemi druhy ořechů, semencem a hlavně ovocem a zeleninou všeho druhu. Chceme-li, aby pár zahnízdil, nesmíme zapomenout na vaječnou míchanici a musíme přidávat granulované krmivo na doplnění potřebných vitaminů a minerálů. Papoušek senegalský žije ve stepích a v otevřených lesích. Patří k družným, společenským ptákům, kteří se sdružují do velkých hejn. Spolu vysedávají v korunách stromů, spolu hledají  potravu. Občas působí škody na polích s pšenicí, rýží, kukuřicí a s burskými oříšky, plantážích citrusů, fíkovníků a banánovníků. Za potravou létají i na větší vzdálenosti. Papoušek senegalský se dožívá asi třiceti let. Po celý život je poměrně plachý a vyžaduje citlivý přístup. Ručně dokrmení ptáci jsou však krotcí.

Ručně dokrmený papoušek do chovu

Ručně odchovaná mláďata jsou přítulná, hravá a naučí se i mluvit. Jsou ochotna považovat člověka za svého partnera. Pokud jsou chována samostatně, je třeba se jim dostatečně věnovat. Někteří chovatelé se obávají ručně odchovaná a dokrmená mláďata připustit do chovu, protože prý nebudou sedět na vejcích a nebudou krmit mláďata. Je to však mylná domněnka, avšak nedoporučuje se z důvodů oslabení linie, kvůli tvz volnému stylu přijímání potravy. Nejde tedy o ochočení, ale o možné cizorodé patologické změny, třeba omyl otravy atd.

Čas hnízdění

Ve volné přírodě hnízdí od září do listopadu. Má-li chovatel vytápěné chovatelské zařízení, mohou papoušci hnízdit během celého roku. Obvykle však hnízdí v roce jen dvakrát za sebou. Snůšku tvoří dvě až čtyři vejce. Některé páry papoušků senegalských zahnízdí po dvou letech, jiným to trvá pět až sedm let a nezbývá, než jim poskytnout optimální podmínky a obrnit se trpělivostí. Samičky vyžadují tmu a klid. Na tvar, velikost a materiál, z kterého je budka vyrobena, nejsou tito Papoušci nároční. Přednost dávají budkám o vnitřním průměru 15–20 cm a výšce 30–40 cm. všem nechtějí hnízdit, pokud jim do budky proniká světlo. Senegalští papoušci špatně snášejí také kontroly budek. Po kontrole někdy strachy zničí vejce, zabijí mláďata, nebo je přestanou krmit. Je třeba postupovat velmi opatrně, zvláště citlivé páry pak raději nevyrušovat vůbec.

Beruška, hezká lidová pojmenování pro roztomilého, zdánlivě něžného tvorečka, ale ve skutečnosti nenasytného dravce - slunéčka. Po zážitcích z loňského podzimu mám pro tyto tvory bohužel daleko hanlivější pojmenování. Zaznamenali jsme nezvykle teplý loňský podzim, ale možná ne každý se setkal se zvláštním důsledkem tohoto teplého počasí s invazí slunéček. Bylo slunečné, na začátek listopadu nezvykle teplé odpoledne a rtuť v teploměru určitě atakovala dvacet stupňů Celsia. Na pasece právě probíhá chemická ochrana letos zalesněných sazenic proti zvěři. Co to ti pracovníci dělají? Místo nátěru terminálního výhonu máchají kartáči kolem sebe, provádí všelijaké úskoky a taneční kreace. A jak vypadají: od hlavy až k patě zastříkaní od Aversolu a i v tom teple mají šály kolem krku a čepice zaraženy až do očí. A kolem nich jakési rojení čehosi. Mračna slunéček. Zvýšený výskyt slunéček na patách stromů poslední týden znamenal něco nepředstavitelného. Jedinou záchranou byl úprk do stínu vysokého lesa. Po příchodu domů nebyla situace lepší, jižní osluněná strana domu byla celá obsypaná slunéčky. Stěna doslova obživla, vlnila se a jen sem tam pod jejich nánosem prokoukla žlutá barva fasády. Jejich počty šly do tisíců. A ten zápach. Navíc přibyly na omítce i žluté páchnoucí skvrny. Paráda. Mohutná invaze pokračuje několik dní. Lákáni tepelnou pohodou vylézají hladové a žíznivé ještě při štědrovečerní večeři a pletou se nám do jídla. Už jste někdy snědli berušku? Ta báječně odporná hořká chuť. Trable se slunéčky pokračují prakticky dodnes, neuděláme v domě krok, abychom na ně nenarazili. O jaké „mršky“ se vlastně jedná a kde se vůbec vzaly? Jedná se o slunéčko východní (Harmonia axyridis), u nás nepůvodní, nyní ale běžný druh v západní a střední Evropě. Slunéčko původem z jihovýchodní Asie bylo v 80. letech 20. století uměle vysazeno v Severní Americe jako přirozený nepřítel zemědělských škůdců. Počátkem 21. století byl druh dovezen do sadů a skleníků v Německu a Holandsku. Záhy se začalo postupně rozšiřovat do volné přírody rychlostí stovek kilometrů ročně. V Česku bylo poprvé ojediněle pozorováno v roce 2006, nyní se však hojně vyskytuje na celém území republiky. Na jaře ho snadno nalezneme ve městech na okrasných keřích živých plotů. Během léta se nejvíce množí na lípách, a to jak v parcích, tak ve volné přírodě. V jehličnatých lesích ho nenajdeme. V původním asijském prostředí přezimují shromážděná ve štěrbinách skal, u nás hledají místo i v dutinách stromů a pod kameny, lákají je domácnosti. Slunéčka východní poznáme snadno: dospělí jedinci jsou velikostí podobní slunéčku sedmitečnému, ale barevně jsou velmi proměnliví a žádná jejich barevná forma není úplně shodná s jiným u nás žijícím druhem. Základní zbarvení krovek je červené se symetricky rozloženými černými skvrnami. Počet skvrn je variabilní a může dosáhnout až devatenácti. Larvy jsou vybaveny ostny a jsou tedy pro predátory těžko stravitelné. Slunéčko východní se živí mnoha druhy mšic, mer a jiného drobného hmyzu na rostlinách. Charakteristikou slunéčka je jeho velká žravost a nevybíravost. Kromě škodlivého hmyzu totiž ráda spořádá i vajíčka a larvy jiných slunéček a užitečných zlatooček. Pokud není dostatek mšic, živí se i sladkou šťávou z dozrávajících bobulí révy a úrodu tak při vylisování znehodnocují hořkými a páchnoucími látkami, která obsahují. Je toto „asijské“ slunéčko užitečné? I když slunéčko východní konzumuje některé druhy škůdců, kterými jejich evropští druhy pohrdají, a může tedy být pro některé zemědělce přínosem, tak mezi entomology je vnímáno spíše negativně. Toto „asijské“ slunéčko vytěsňuje jiné původní druhy slunéček živící se mšicemi, doslova je žere. Je daleko agresívnější, plodnější a do podzimu déle aktivní než naše původní druhy. Ještě začátkem října při dostatku potravy a teplého počasí klade vajíčka, zatímco naše slunéčka už se dávno chystají k zimnímu spánku. Dochází tak k poklesu biodiverzity. V České republice žije asi osmdesát druhů slunéček, z nichž dříve tolik hojné slunéčko dvoutečné bylo právě nahrazeno tímto invazním druhem.

Rak Mramorový je zajímavým druhem raka pro chov v akváriu i rybníčku na zahradě. Jeho barevná škála je od šedé až do modra s výrazným mramorováním. Pro raka zařídíme akvárium prostorné s úkryty a kořeny nebo drenážní trubky, které před vložením do nádrže převaříme osolenou vodou. Nedoporučuji osázení živými rostlinami, jelikož rak je urputný ničitel a většinu rostlin rozstříhá nebo vytrhne i s kořeny. Moji raci poničili i umělé rostliny. Také soužití s rybami nebývá dobré. Pomalejší rybky se brzy stanou obětí a chutnou svačinkou, větší rybky zase alespoň chytá za ploutve a, i když se rybka dokáže osvobodit, stejně má poškozené ploutve a trpí stresem. Přesto lze vybrat nějaké tetrovité rybky, či parmičky, které jsou dost rychlé a bystré, aby mohli rakovi uniknout a soužít bezproblémově. Tento druh raka je velice odolný. Dokáže spokojeně žít při různých teplotách a na kvalitu vody též nemá žádné zvláštní nároky. Na co si ovšem musíme dát pozor je v prvé řadě chlór a ostatní chemikálie, ty jsou pro raka fatální. Dekorace zřejmě bývají ošetřeny nějakou látkou, která by mohla odolat proudící vodě a akvarijním rybkám nevadila, pro raky však mohla být toxická. Raky je možné chovat i ve venkovním rybníčku, a daří se jim tam natolik, že při podzimním výlovu se nestačíte divit, jak moc vyrostli a kolik se jich namnožilo. Tito raci jsou totiž ve skutečnosti všechno samice, které k rozmnožování nepotřebují samce. Množí se tak velice často a ve velkém množství. Rak má pod ocasem vějířky, na kterých pak nosí množství černých jiker. Z těch se vyvinou malí ráčci, kteří se ještě po nějakou dobu drží přichyceni a pozvolna odpadávají a starají se sami o sebe. Raci svlékají svůj krunýř jako krabi a než jim ztuhne krunýř nový, jsou velice zranitelní. V přírodě existuje žába, která se jimi živí. Nemůže je však pozřít dokud mají tvrdý krunýř. Ale rak při svlékání vylučuje látku, podle které žába spolehlivě pozná, že přišla její chvíle. Raci se živí skoro vším, nejsou vybíraví. Jako potravu podáváme mražené krmivo jako jsou patentky, nítěnky nebo granule pro kraby a raky, ale také tabletové krmivo pro ryby žijící u dna. Můžeme skusit i larvy kůrovce. 

Pokud se vám raci v akváriu přemnoží, v žádném případě je nevypouštějte do našich vod. Tento druh raka je nositelem račího moru a v přírodě by mohl napáchat velké škody na populaci našich chráněných raků. Nabídněte je nějaké akvaristické prodejně, jistě si je rádi vezmou.